Udržet se v kondici i po dětech a s hromadou povinností, cítit se psychicky v pohodě, neřešit stopětadvacátou verzi zaručeně fungující diety, kouknout se na sebe do zrcadla bez zoufalého výrazu, zajít si na božího burgra a nemít výčitky (o čokoládě raději ani nepíšu)….mám desítky důvodů, proč chodit do Local Gymu a posouvat se za svými cíli. Jestli máte chuť je se mnou, obyč ženskou a matkou tří dětí, sdílet, hurá na to!
Mám nakousnutý druhý měsíc, kdy se snažím o shyb. Dokonalý shyb! Už jste ho někdy viděli v kvalitním provedení? Nádhera! A ten já chci taky dokázat. Aspoň jeden jedinej parádní shyb. Jasně, že pak dva, pět, deset…. Můj problém ale je, že chci všechno hned a když to nejde, sklouzávám k ošklivým náladám, nechuti pokračovat a pocitu selhání. Znáte taky tyhle protivný pocity? Trpělivost je prý základ, říká to trenér Petr. A parta lidí, co maká s vámi, vás tu taky podrží. Takže dělám na tom. Z naprostého pasivního visu (tzn. že visíte jak hadr na šňůře) jsem tenhle týden ve fázi, kdy si s nadšením myslím, že už se blíží finále. Vždyť udělám pětkrát dva shyby, no ne? No, ne! Technika je špatně, cvik se nemůže počítat za provedený. Trenér upravuje chyby, radí, jak na to a….. ach jo, takže správně jsem neudělala ani jeden. Tak zase krok zpátky a příští týden lépe – poctivě a trpělivě.
Chci začít!