19.12.2022
Slyším to všude. V práci, ve sdělovacích prostředcích, lidi kolem jsou toho plní a šuškají si to. Máme to tak nějak zavrtaný pod kůží. Nejhorší je, že se tak nějak stále s něčím a někým poměřujeme. Kolik jsem toho udělal, nadřepoval, natahal, napsal a nakoupil..
Ale proč? Každý z nás je jedinečný. A já? Proč tohle všechno dělám? Chci si tím něco dokázat? Asi bych měl, ale nechci. Nepotřebuji se ukazovat a předvádět, co umím a co dokážu. Nebo vlastně, co mi ještě nejde a co bych měl zlepšit. Tak to asi bude.
Svět je tím zahlcený. I to, že se někdo hezky jen "uprdne", rychle dá na internet a čeká na lajky. Musí být přeci in! Já mám vlastně jen radost z toho, že se hýbu, posouvám si hranice svých možností. Dostal jsem se postupně cvičením tam, že bych dříve ani nepomyslel, že to dokážu. Najednou to zvládám a mám radost. Taky se cítím dobře. A to nejsem sám. Vidím to tady kolem sebe v tělocvičně. Každý jde dopředu po svém a nezáleží na věku, ani na tom, kolik toho kdo nazvedá. To je panečku ten správný výkon. A to je to, oč tu opravdu běží 🙂
Chci začít!
