26.7.2023
Všichni, se kterými se potkávám v tělocvičně o mě určitě moc dobře ví, jak se snažím v posledních měsících naučit muscule up. Dělám pro to všechno. Teda aspoň si to myslím. A ono to nejde a nejde. Nějak se nemohu pohnout z místa. Na internetu je plno lidí, co ho cvičí a ukazují, jak na to. Tak nějak s větším či menším úspěchem a s širokým spektrem kvality provedení. A ti týpci, co to opravdu umí, to cvičí s takovou lehkostí, jako by to nic nebylo. Ale kam na mě, já to prostě budu umět tak, jak se má! Stejně, jak oni. A tak se trápím. Nechci se vymlouvat na své rozbité a opotřebované tělo. Od toho tady nejsem. Je to všechno jen o mě. A když už jsem nevěděl kudy kam, přišel za mnou Petr (ještě, že ho tady máme 
) , zastavil mě v mém běsnění a připravil mi jiný trénink. Vysvětlil mi, že si potřebuji odpočinout a připravit se zase trochu jinak. Potrápit a posílit jiné svalové partie. A tak, i když jednotlivé fáze muscule upu necvičím, vlastně se na něj stále připravuji.
Přesunul jsem se ke cvičení s velkou osou. Dříve jsem na veškeré to dění kolem ní koukal s velkým respektem a tak trochu se toho i bál. Ale zjistil jsem, že celé to cvičení je opravdu skvělé. Pokud budu správně cvičit, naučím se více vnímat své tělo, pracovat s ním tak, abych všechno, co dělám, dělal bezpečně bez toho, abych si ublížil. Mám z toho opravdovou radost. Něco, jako bych dostal novou hračku. Snažím se k tomu přistupovat s respektem a vím - a taky cítím, jak mě to posunuje dál. Pryč od mé vrozené lenosti. A tak hledám tu svou ztracenou sílu ....
A tak jsem vlastně chtěl říct, že právě v tomhle je ta krása toho, co tady všichni děláme. Když něco nejde a zdá se, že hlavou narážíme do zdi, vždycky se najde možnost, jak to změnit a posunout se zase o kousek dál. Je to jen o nás, máme to tam každý v sobě. A ruku v ruce s tím je vidět i ta pravá kvalita všech našich trenérů. Takové jinde nenajdete. Oni nestojí před zrcadlem a nekontrolují, o kolik jim za den vyrostly svaly, nepijí jen kávu a nepouští laciné cajdáky z kazeťáku. Oni se nám věnují, sledují nás a pokud potřebujeme pomoci, vždy jsou nablízku. No a když si o tu pomoc sami zapomeneme říci, či se stydíme, i tak přijdou a pomůžou. Mají to tak nějak v sobě. Svým způsobem nás nakopnou a zase dají tomu našemu cvičení smysl. Proto vím, že i když teď dělám jiná cvičení, stejně se připravuji na ten muscule up a pak ho stejně jednou dám. Teoreticky už ho zvládám 🙂
Chci začít!
