28.11.2022
Před nějakou dobou mě zastavilo zranění krku. Stoplo moji cestu za „ideálem“ na téměř dva roky. Když na to koukám s odstupem času, je jasné, že nepřišlo zčistajasna. Sem tam něco zatáhlo nebo píchlo v rameni nebo v zádech. Ráno jsem si u snídaně promačkávala trapézy, aby tolik nebolely. Během dopoledne jsem vše rozhýbala, abych večer padala únavou. Normálka, ne? Klasická únava matky na mateřský. Má to tak každá a každá to zvládá, tak já taky.
Nevěnovala jsem tomu extra pozornost. Hodně jsem sportovala a byla jsem vlastně přesvědčená, že tím se všechno spraví. A čím vím budu makat, tím víc mi bude skvěle. Ale…
Z občasného zabolení se postupně stalo celodenní, přidaly se závratě, při kterých jsem vrávorala jak štamgast při cestě z hospody a skončilo to urputnou bolestí hlavy, nulovým rozsahem pohybu krku a nemocnicí.
Tyhle extrémy, ty mi jdou fakt dobře. Nezkoušejte je, jsou na nic.
„Poslouchej svoje tělo.“ „Neřeš hovadiny.“ Odpočiň si, ono ti nic neuteče.“
Fráze? Pro mě je to všechno pravda, kterou se ale stále učím vnímat. Poznat, co už je signál, že ubrat je ta správná volba a ne výmluva. A obhájit si to sama sobě nebo někdy i okolí, může být těžké. Ale měli bychom se to naučit. A pokud na to sami nestačíme, nechme si poradit třeba od trenérů v Local Gymu. Jen tak zůstaneme v pořádku fyzicky i psychicky.
Cvičení ohromně pomáhá v nastavení mysli. Pravidelná rozcvička uvolní ztuhlé tělo a každodenní trable jsou hned řešitelnější, když náhodu nezmizí úplně.
Tak si přijď taky protáhnout tělo.
Chci začít!
