17.11.2022
Český rozhlas po drátě a jeho ranní buzení mám pevně vryté v paměti. Svého času na vysokoškolské koleji mě každé ráno v pět budila veselá znělka a po ní následovala optimistická rozcvička pro radostné vykročení do nového dne. V tu dobu jsem si po probdělých nocích (asi vinou neustálého učení se nové látky) myslel něco o místě, kde končí nohy a začínají záda a hlavu si pěkně přikryl peřinou.
Hodiny TV začínaly stejně - hromadnou rozcvičkou v rozestupech na upažení, kdy nikdo z nás neměl chuť předcvičovat ta křidélka, kroužení hlavy a uvolňování zápěstí ...
Až teď jsem ale konečně poznal, jak bylo tohle vlastně důležité a jak moc svému tělu pomáhám. Každý z nás je nějak zatuhlý, zablokovaný, něco se mu seklo, někde jej bolí. A právě proto potřebujeme takové zahřátí a rozjezd. Od něčeho se odpíchnout a rozhýbat se, aby nám pak cvičení šlo lépe. No a taky to má význam, že zmenšíme riziko zbytečných nehod, namožení a zranění. Vůbec nechci myslet na to, že to dojde i tak daleko, že nám to vezme chuť do cvičení nebo ještě hůř - zranění nás zastaví tak, že si pak musíme trénink odpustit na delší dobu. A to určitě nikdo z nás nechce.
Takže - nechme se vést při rozcvičce, ti všichni trenéři, co tu jsou, to opravdu umí - a věřte mi, není to zbytečné zdržování od toho pravého tahání železa a vyplavování hormonů štěstí. Je to velký pomocník, který nás připraví dostat se dál a zlepšovat se. A abych nezapomněl, i docvička má své místo v tréninku. Tak a teď už jen naviděnou v Local gymu se vším všudy - rozcvička - trénink - docvička a samozřejmě i trenér. Jak jinak 🙂
Chci začít!
