11.6.2023
Každý má svého anděla strážného. Jen já mám minimálně dva. Jsou to velmi příjemní společníci, neůnavní dříči, takoví kámoši do nepohody. I když osmnáct jim už bylo asi vloni, nebo možná dřív, mají oba elánu na rozdávání. Jojo, to náš je Vašík a Hanka.
Už si ani nedovedu představit cvičení bez nich a na kempu opět super.
Já jsem měl veliké štěstí, že jsem tam měl i své další velké vzory. Především borce z A týmu. Ondra a Pachy, oba dva starostliví tatínkové a bezva kámoši. Byli tu i dříči z "béčka" - Lukáš, Roman a Honza. Fakt hustý. A další šikovní, namakaní kluci, kteří si dovedou jen tak hrát a dělat zábavu pro druhé.
A pak, to mi snad nikdo neuvěří. A já si připadal jako v ráji! Tam bylo tolik hezkých, šikovných a milých děvčat všech věkových kategorií, že z toho až oči přecházely. Bylo fajn, že taková spousta lidí, každý jiný a přesto nakonec všichni stejní, všichni táhnoucí za jeden provaz - udělat radost a dobrou zábavu. Á propos, když jsem to tak nakousl s tím provazem, vrátím se k jedné historce. Rozcvička. Na tu jsme při cvičení v Local gymu všichni zvyklí, ale takovouhle rozcvičku jsem tedy ještě nezažil! Místo Petra ji vedla Adélka a Justýnka. Takový hubeňoučký holky. A já jsem chvílemi procházel naprostým peklem. Když ale přišel na řadu provaz, museli jsme ho s Adamem cvičit společně. Každý udělal polovinu.
A já jsem chvílemi procházel naprostým peklem. Když ale přišel na řadu provaz, museli jsme ho s Adamem cvičit společně. Každý udělal polovinu. Jojo, těch pěkných věcí a vzpomínek mám v sobě opravdu hodně, ale, jak už to bývá, je jedna taková, která s těmi pěknými vždycky přichází a není zrovna stejná. Je to o tom, že to moc rychle uteklo a mohlo to být delší. No a super, bude to tak už od příštího roku. O celý jeden den. A co na to říct? Že už se těším a za rok v kempu na Lipně NAVIDĚNOU.
Chci začít!
