To se jednou takhle ráno probudím celý zatuhlý (nebo zpevněný) a nejvíc ze všeho mám ramena jak z oceli. Jindy bych to asi bral, ale teď? Co dělat? Vyrazím šupky dupky na internet a čekám, jakou odpověď mi nabídne můj věrný strýček Google. Nechci totiž v brzkou ranní hodinu obtěžovat Petra a dokonce i náš guru Vašík by taky nebyl spokojený, kdybych jej vyrušil z ranního hloubání. A tak jsem hledal a nakonec našel. Dočetl jsem se, že velmi účinný cvik na uvolnění ramen je svatozář. Samozřejmě s kettlebellem.
Krátkými reporty našich studentů vám chceme přiblížit život v Local Gym. Tělocvična je nabitá nejen energií, silou a tahem na výkon, ale i citlivým a osobním přístupem profesionálních trenérů k potřebám jednotlivce, co se chce jednoduše udržovat ve formě. Přesvědčit se o tom můžete třeba i tady, na místě, kam přispívají sami cvičenci svými autentickými prožitky z tréninků, posuny ve výkonu, ale i neúspěchy, které jsou logickou součástí, ale kterými se nenechají odradit.
Právě. To jsem si říkal také. Každý z nás se s ním seznámí hned, jak si potřese rukou před první lekcí s Petrem. Takový jednoduchý cvik, který zvládne úplně každý a vůbec nic při cvičení nebolí. No, tedy, ehm, pokud jich neděláte moc najednou. Jak jsem se tuhle takhle jednou dočetl, tak tenhle mrtvý brouk je tedy pěkně mazaný. Obecně patří prý mezi nejpodceňovanější cviky (tedy všude kolem, ale u nás ne) s vlastní tělesnou vahou.
A je to tady! Opravdu bych to nečekal. Hlavně, že to tak nějak rychle uteklo! Ale, jak se říká v dobré společnosti čas utíká opravdu rychle. Nikdy bych si nepomyslel, že s takovou radostí a taky celkem pravidelně budu chodit cvičit. Ale jak je vidět, ono to jde a docela dobře. Jen jsem musel v sobě překonat svou vrozenou lenost ( a to že já jí mám!) A pak vydržet! Mít pro to důvod, proč to vlastně všechno dělám. Po té cestě být i na sebe naštvaný, že to zrovna nejde tak, jak bych si přál. Prát se se svými fyzickými limity a všechno tak před sebou posouvat a nabírat sílu a lepší hybnost, ruku v ruce s psychickou pohodou se pak cítit líp.
Když jsem byl o něco menší a o trochu mladší, než jsem teď, byla na začátku jednoho dětského seriálu o superhrdinovi z říše hmyzu písnička, která začínala slovy "Nejlepší je Ferda..." A já tomu tak věřil! Od teď si to ale už nemyslím. Nejlepší pro mě je, když se sjedou skvělí a šikovní dospěláci a děti, k tomu se zamíchá spousta dobré nálady a nadšení, co nezkazí ani uplakané počasí a pak hlavně a to je opravdu moc důležité - super vedení a příprava od Petra a ty jeho úžasné nápady, které nikoho nenechají v klidu. A když se tohle všechno pěkně zamíchá a zatřese a prokvedlá, tak vznikne pořádná událost - kemp Local gymu 2024. A jako třešnička na dortu nesmí chybět pan Barbucha. (To by mi Renata dala, kdybych na něj zapomněl. Ale ještě počkat, musím to dokončit! Tady je den třetí - N E D Ě L E.
Tohle jsem vážně nečekal. Opravdová třešnička na pomyslném dortu kempu. Petr to prostě ví, jak nám co v pravou chvíli naservírovat, aby všechno pěkně gradovalo.
Probudil jsem se do krásné deštivé S O B O T Y. A hned po snídani si nás vzala do parády Renata. Ta kam přijde, vysvitne hned sluníčko a místo deště nám z mraků prší jen samá radost a životní energie. A my jí měli zrovinka tolik, že bychom společně roztočili zeměkouli na druhou stranu. A přesně takhle to bylo.
Já jsem Iris.
V životě jsem dělal spoustu věcí. Hodně z nich byly opravdu pěkný kraviny... Ale jednou, jak to skoro ve všech pohádkách bývá, jeden líný Jarda, který bezcílně bloumal svým životem, konečně našel smysl.
A já si bláhově myslel, že mě už nic nemůže překvapit. A tak to přišlo! K R E V E T A. Jeden by řekl, taková malá potvora, co žije ve vodě. Krom jiného i moc dobře chutná. Co ta mě může nějak překvapit! Jo, když se nebudeme bavit o malém korýši, ale o cviku. Tak tohle je opravdová výzva. Kdo už o dřepování trochu něco ví, možná už se s ní setkal, možná jí i cvičil ....
Jo, to se opravdu hezky řekne, ale kdy si na to mám najít čas? Musím toho tolik zvládnout a nevím, jestli to všechno vůbec stihnu a pak ještě tohle. Taky to tak máte? Ale on ten odpočinek a regenerace po tréninku je opravdu velmi důležitý. Je to vlastně součást tréninku.
Tak a je to zase tady, další Nový rok. Nějak se mi zdá, že to moc utíká a za ten loňský jsem nestihl všechno, co jsem chtěl. Je dobře, že si do toho letošního nic nového nepřeju. Nějak nechci měnit to, co jsem doposud dělal. A proč? Odpověď je úplně jednoduchá. Na jednu stranu jsem tak trochu líný a na tu druhou si říkám, že všechno (teda většinu toho), co jsem dosud dělal, mi opravdu stačí pro to, abych byl spokojený. Jediná věc, co mě opravdu štve je to, že ještě neumím muscule up. Ale je to jen ve mě. Takže na sobě musím zapracovat. Někdy si říkám, jak se všichni kolem zlepšují a posouvají se dopředu a já stojím a nic...
