Hledal jsem účinný cvik na to, abych si pěkně procvičil nohy. Přiznám se, že se mi už nechce moc běhat. A tak jsem hledal. Mohlo mě to napadnout taky hned, že je to dřep. Říkal jsem si, to je základní cvik a já chci něco dalšího, lepšího. Pak jsem našel jeden článek o cvičení a tam autor psal, že je to král cviků. No, nevím, tohle nechám na posouzení každého z vás, jak vysoko jej zařadíte. Já jsem od začátku z něj nebyl moc nadšený. Ze školy jsem měl nějaký naučený, ale jak jsem velmi brzy zjistil, tohle opravdu nebyl dřep. Bylo to něco tomu vzdáleně podobného...

Přečtěte si více...

„A co to teda jako je, ten Local Gym?“ ptám se kamaráda, který se mnou sdílí všechny ty moje ambice, nápady na cvičení, rozvrh tréninků, změny v jídelníčku, nálady a nenálady. Do klasický posilky už totiž nechci. Naposledy jsem to tam přehnala a skončilo to téměř dvouletou pauzou. (Nutno doplnit, že k několika hodinám v posilovně jsem hrála spoustu hodin tenis, chodila běhat i v půlnoci, moc nejedla, v domácnosti jsem se neválela a práce na několika menších projektech taky spláchla pár hodin týdně). No, tak jasně, posilka za to určitě nemohla. Prostě jsem nezvládala být ani jeden den bez nějaké sportovní aktivity, měla jsem pak ze sebe špatný pocit. Ale… tentokrát hledám něco jiného než klasiku, takže odpověď kámoše: „…tam se ti bude líbit.

Přečtěte si více...

Tak jsem si myslel, že moje poslední setkání a cvičení na hrazdě a kruzích bylo kdysi na střední při hodinách Tv.

Ale kdež..... Když jsem poprvé přišel cvičit do Local gymu, uviděl jsem partičku namakanejch borců, co chodí cvičit vždycky od osmi ráno. A ti si tam bravurně ty kruhy dávaj .... No a bylo to tady. Dostal jsem taky chuť. Ale jak všichni dobře víme, nic není hned.

Začal jsem cvičit pomalu, zlehka, ale úplně něco jiného. Na hrazdu jsem se šel na závěr vyvěsit. A přitom jsem cítil, jak moc mě bolí to moje zhuntovaný rameno. Někdy jsem si říkal, že už to nikdy asi nedám. Jo jasně, všechno je jen o trpělivosti a i ten sebemenší krůček vpřed je pokrok. No, nebudu to dál natahovat.

Přečtěte si více...

Takhle. Každý máme své bolístky a vždycky si najdeme chvilku si na ně postěžovat, utěšit se, že je to tak správně. Vlastně je pěkně hýčkáme a přiživujeme, aby nám hezky rostly a sílily. Nejlepší je s někým se potkat a svou bolest s ním sdílet a chválit, až pak cítíme i to, co bolí toho druhého.

I mě to trvalo delší dobu, než jsem se z této osvědčené receptury vymanil a začal něco se sebou dělat. A při cvičení, které vždycky tak nějak bolí, jsem zjistil, že bolest je přítel, jak říká Petr. Ale jen tehdy, kdy mě zastaví ve chvíli, kdy bych chtěl něco honem honem zlomit a ono to nejde. Zastaví mě, abych si nezpůsobil zranění, které mě pak zastaví na delší dobu.

A tak cvičím, morduju se a snažím a na konci cvičení mě všechno bolí. Ale vlastně tak trochu jinak, hezky, je mi fajn. Mám z toho radost a jdu do toho znovu. A pak, když tady vidím všechny ty fajn lidičky, co sem přijdou bez rozdílu věku a váhy a plní odvahy a elánu ty svoje bolístky spolu tady zdolávají, je to fajn.

Přečtěte si více...

Jeden ze základních cviků v Gymu, kterým si projde asi úplně každý, kdo vkročí do tělocvičny. Ani mě neminul a vůbec nelituju, i když ze začátku to byly nervy, protože to nešlo hned a protože noha špatně a protože rameno moc nahoře a protože tady špatný úhel a protože…

„Ukážu ti komplexní cvik, který ti rozvine sílu a stabilitu a vůbec zlepší koordinaci celého těla. Je to TGU,“ řekl mi při první hodině trenér. A předvedl mi v krásném provedení cvik se šestnáctikilovým kettlebellem, jak kdyby měl na prstu motýla. S vytřeštěnýma očima jsem se zmohla jen na obdivné pokývání hlavou a samozřejmě proběhla myšlenka, že to musím dát taky.

Přečtěte si více...

Udržet se v kondici i po dětech a s hromadou povinností, cítit se psychicky v pohodě, neřešit stopětadvacátou verzi zaručeně fungující diety, kouknout se na sebe do zrcadla bez zoufalého výrazu, zajít si na božího burgra a nemít výčitky (o čokoládě raději ani nepíšu)….mám desítky důvodů, proč chodit do Local Gymu a posouvat se za svými cíli. Jestli máte chuť je se mnou, obyč ženskou a matkou tří dětí, sdílet, hurá na to!

Přečtěte si více...

Vlastně ani nevím, jak začít. Ale asi z toho nebudu dělat vědu. Chodím cvičit, protože mě to baví a dává mi to smysl. Nejdříve se pořádně rozcvičím, proto chodím o chvilku dřív.😀 Po společné rozcvičce najedu na program, co mi sestavil Petr. Všechno super. Jenže ne vždycky to jde tak, jak bych chtěl. Dneska jsem byl docela rozlámaný že včerejšího Animal flow , což je ostatně taky pecka. Ale o tom třeba někdy jindy. Jak říkám, i když jsem měl snahu, ne všechno mi šlo dle představ.

Přečtěte si více...

Po porodu kila nešla dolů, nelíbil se mi pohled do zrcadla a tak jsem začala cvičit. Uvědomila jsem si, že nechci vypadat jako většina maminek, myslet si že mám po porodu nárok na to vypadat takto a že je to vlastně normální. Samozřejmě jsem se chtěla stále líbit manželovi a být pro něj atraktivní.

Měla jsem za sebou různé experimenty se stravou -  diety, hladovky, které nikam nevedly a teď vím, že byla chyba se držet těchto směrů. Chyběla mi vyrovnaná energie. Každý má tělo a mysl nastavenou jinak, každý potřebuje něco jiného.

Přečtěte si více...

Hanka, manželka Vaška. V mládí jsem hrávala závodně volejbal, ale po narození dětí jsem už nenašla čas ani místo, kde bych mohla pokračovat.

Většinu aktivního života jsem měla sedavé zaměstnání, a tak tělo sláblo a  různě se křivilo. S odchodem do důchodu přišel čas, kdy jsem si chtěla jednak udělat pravidelný režim, ale hlavně cítila potřebu znovu se hýbat. Nechtěla jsem chodit do klasického "fitka", chyběl mi kolektiv. Kamarádka mi poradila Local Gym....

Přečtěte si více...